Izabela Varga je na Slezské univerzitě studentkou navazujícího magisterského programu Český jazyk a literatura. V rámci studentského projektu SGS, který je v letošním roce řešen na Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SU, strávila tři měsíce na neurologickém oddělení a v zařízeních s pečovatelskou službou. Účelem této její činnosti bylo zmapovat kvalitu života – zejména po stránce lingvistické – po cévní mozkové příhodě, která podle studií představuje riziko i u mladých lidí. V následujícím článku se autorka dělí o své zkušenosti se sběrem dat pro studijní účely jak po stránce odborné, tak i osobní, a zároveň nám přiblíží svůj příběh, který se za tímto výzkumem skrývá.
Život mě v roce 2024 postavil do situace, ze které nebylo možné uniknout. Jeden z mých nejbližších rodinných příslušníků prodělal cévní mozkovou příhodu, která si nevyžádala jen ztrátu mnohých tělesných funkcí, ale i důstojnosti. V daném případě se jednalo o příhodu ischemickou, která byla způsobena zablokováním mozkové tepny krevní sraženinou. Brzy jsem pochopila, že jediné, co mohu ze své strany zajistit, je loučení naplněné láskou. Odchod této osoby s sebou přinesl mnohé – slzy, smutek, obavy, ale po čase i nutkání přijít na to, jak tato příhoda ovlivnila životy jiných a jak spolu vše – interdisciplinárně – souvisí. Rozhodla jsem se tedy svou diplomovou práci postavit na výzkumu, jehož středobodem bude lingvistická analýza řeči pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu.
Samotné výzkumné činnosti předcházela příprava a následné zajištění podpisů u mnoha formulářů a po čase také nevyhnutelná konzultace s právníkem, neb ani tomuto úkonu jsem se jako studentka nevyhnula. Jednalo se zejména o žádosti pro umožnění výzkumné činnosti v daných zařízeních, protokoly o sběru dat, jež poskytly etickým komisím podrobný popis plánované činnosti, a v neposlední řadě také informované souhlasy pro pacienty i rodinné příslušníky. V květnu 2025 jsem se vydala na své první setkání do Karvinské hornické nemocnice (KHN) – s jasnou představou zaměření a průběhu rozhovoru, s připravenými screeningovými testy afázie, jež jsou zaměřeny na několik oblastí jazyka: pojmenování, fluenci, porozumění, automatickou řeč a další. Rozhovorů se ve většině případů zúčastnili pacienti s diagnostikovanou dysartrií (motorická řečová porucha) či afázií (získaná porucha produkce a porozumění řeči). Dle fáze cévní mozkové příhody byl rozhovor s nimi na místě přizpůsoben. Nutno podotknout, že jsem si dané zařízení vybrala z důvodu, že se jedná o iktové centrum, které se na cévní mozkové příhody specializuje. Zpětně svůj výběr hodnotím více než dobře. Pan primář byl výzkumu příznivě nakloněn a po celou dobu mi byl oporou. Zajistil rovněž CT snímek pro dokreslení představy o souvislosti mezi lokalizací nálezu a výsledkem analýzy. Kromě KHN jsem v rámci dané studijní činnosti navštívila také Nový domov v Karviné a Domov seniorů Havířov – středisko LUNA. I zde jsem se setkala s obětavými lidmi, kteří mi byli ve všem nápomocni. Mým původním záměrem bylo uspořádat setkání s alespoň pěti pacienty po cévní mozkové příhodě, ovšem díky podpoře mého okolí a nadšení ze strany zdravotníků se mi podařilo ukončit sběr dat pro lingvistickou analýzu u osmnácti osob. Nadto budu v září ve sběru dat pokračovat v dalším nemocničním zařízení, jehož etická komise mi tuto činnost rovněž umožnila.
Věřte, že jsem se setkala s lidmi, na jejichž životní příběhy nikdy nezapomenu. Hovořili jsme rovněž o tématech, u nichž bylo patrné, že i s odstupem času jsou bolestná. Jednalo se zejména o ztrátu soběstačnosti a kontaktu s rodinou či přáteli. O to více si vážím důvěry, s níž mi pacienti dovolili nahlédnout do svých příběhů. Ze setkání jsem si tak odnesla nejen materiál pro analýzu, ale i kousek lidské moudrosti a síly.
text a foto: Izabela Varga
studentka ÚBK FPF SU
