Znalost cizích jazyků patří ke klíčovým dovednostem, které otevírají dveře k mnoha možnostem a propojují srdce lidí po celém světě. Ústav cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě se nejen zaměřuje na poskytování vzdělávání, ale také aktivně navazuje styky s veřejností a spolupracuje se základními a středními školami v okolí. Zúčastnit se můžete různorodých kulturních akcí, soutěží, literárních a filmových večerů či autorských čtení organizovaných Jazykovým, kulturním a metodickým centrem ProLingua. Toto centrum šíří a podporuje výuku cizích jazyků i mezi těmi nejmladšími.
Už během studia se soustředil na fotografickou tvorbu, kterou postupem času rozvíjel s důrazem na téma Ostravy. Ondřej Durczak, pedagog z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě, se věnuje objevování zajímavých míst Ostravy, hledání její identity a mapování historie. Po třech letech od začátku fotografování vydává svou první publikaci s názvem Ostrava v důchodu, která je koncipována jako alternativní průvodce městem.
V roce 2020 vznikla na Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby internetová vzdělávací televize, kterou mohli např. pedagogové využívat při výuce a dalším rozvoji svých studentů, a to zejména v období pandemie. Projekt se zaměřuje na produkci filmů a dokumentů s naučným obsahem. Ve spolupráci se spolkem Fiducia vznikají i Ostravské kulturní stopy, pravidelná relace se zabývá uchováváním a sdílením významných událostí spojených s Ostravou. Na LucernaTV můžete také objevit další projekty vytvořené studenty ústavu.
Posláním Ústavu bohemistiky a knihovnictví je zkoumání textu a jeho přenos lidem. S proměnou společnosti a životního stylu pracují studenti i veřejnost s informacemi zcela novým způsobem. V dnešní době velmi významně knihovny využívají e-prostory a digitální služby. S tím se pojí také spolupráce na projektu Moravskoslezské vědecké knihovny Černá kostka. Kam se ubírají tištěné dokumenty a digitálních knihy, se dozvíte z dokumentu Knihovna v 21. století.
Online workshop Proměny činoherního herectví v bouřlivých časech se zaměřuje na zásadní proměny, kterými prošlo činoherní herectví během stoletého vývoje od poloviny 19. století do poloviny století dvacátého. Praktické ukázky, „návody“ pro budování postavy dle různých hereckých škol – vše na pozadí dynamického společensko-historického kontextu.
Workshopem, který byl zpracován pro Noc vědců, provází Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D. a studentka Eliška Adamovská z Oddělení kulturní dramaturgie Ústavu bohemistiky a knihovnictví.
17. března se ve většině anglicky mluvících zemí slaví den svatého Patrika. Přesto, že je sv. Patrik patronem Irska, o jeho životě se toho moc neví, ale některé jeho činy jsou známé dodnes. Právě on měl obyvatele irského ostrova obrátit na křesťanskou víru. Říká se, že z tohoto ostrova vyhnal hady. Had – symbol zla – v tomto kontextu metaforicky představoval pohanské obyvatelstvo, které Sv. Patrik křtem obrátil v křesťany, a tím „vyhnal hady“ z ostrova. Opravdoví hadi se, na rozdíl od vedlejší Británie, v Irsku nikdy nevyskytovali. Přestože byly oba tyto ostrovy před tisíci lety propojeny jak navzájem, tak i s pevninou evropského kontinentu, tak hadi se dostali jen do Británie, ale na irský ostrov se před jeho oddělením už doplazit nestihli.
Při šíření křesťanství používal jetelový trojlístek, na kterém vysvětloval princip nejsvětější trojice. Se svatým Patrikem začal být trojlístek konkrétněji spojován až v 18. století, kdy se příběh o jeho životě poprvé objevil napsaný. Lidé tak začali na jeho počest sbírat a připínat si trojlístky na oblečení v den jeho údajné smrti, tedy 17. března. Se svatým Patrikem byla tradičně spojována modrá barva, a to podle šatu, který nosil. Barvě se říkalo St. Patrick’s blue, dnes známá jako azurová. Tato barva dodnes přetrvala na oficiálním erbu Irska, na kterém je zlatá harfa na modrém pozadí. Podobný znak mají ve svém logu například irské nízkonákladové aerolinky Ryanair. Zelená se s Patrikem začala spojovat až mnohem později, a to kvůli rostoucí nespokojenosti vůči Britům. Ti nařizovali Irům nosit modrou, ale Irové začali na protest nosit zelené trojlístky.
O svatém Patriku se toho s jistotou nedá mnoho tvrdit. Místo jeho narození, stejně jako místo jeho posledního odpočinku, jsou neznámé. Narodil se pravděpodobně někde v Británii, odkud byl unesen do Irska, kde byl několik let otrokem. Právě zde uvěřil v Boha, a když se mu podařilo vrátit do Británie, odjel záhy studovat na kontinent. Do Irska se pak vrátil, aby sloužil tamním křesťanům a šířil křesťanství mezi pohanskými Iry, kterých byla tehdy většina. Aby překlenul propast mezi pohanstvím a křesťanstvím, použil tradiční rituály, jako např. používání ohně k oslavě Velikonoc. Také pravděpodobně vytvořil keltský kříž, který obsahoval pohanské symboly a vypadal tak pro Iry přitažlivěji.
Na severozápadě Irska, v dnešním Hrabství Mayo, se nachází hora Crouh Patrick, kterou měl údajně Patrik zdolat v roce 411 a strávit na ní čtyřicetidenní půst. Dodnes se na tuto horu vydává ročně tisíce poutníků. Kdysi se na tuto pouť vydávali o letním slunovratu, v moderní době je to většinou v poslední červencovou neděli zvanou ‚Reek Sunday‘, která je dnem poutí. Tato hora je nejposvátnější v celém Irsku, a to nejen díky svatému Patrikovi, ale byla posvátnou už v době předkřesťanské. Na úpatí hory se nachází tzv. St. Patrick’s Chair, nebo lépe řečeno Boheh Stone, který je příkladem neolitického skalního umění. Je na něm asi 250 rytin z doby přibližně 3800 let před naším letopočtem. Tento ‚kámen‘ se nachází v místě, na kterém lze dvakrát do roka pozorovat zvláštní jev – tzv. ‚Rolling Sun‘ tedy to jak se Slunce při západu ‚kutálí‘ po severozápadní hraně hory Crouhg Patrick.
Down Cathedral se často uvádí jako místo jeho pravděpodobného posledního odpočinku, ale toto nebylo nikdy dokázáno. Downská katedrála se nachází ve městě Downpatrick, dnes v Severním Irsku. Trochu ironické je, že tato katedrála není katolická, ale patří ‚Church of Ireland‘, která je odnoží anglikánské církve. To by znamenalo, že Patrik, který šířil křesťanství – v té době katolické, by byl pohřben při protestantské katedrále.
Bc. Barbora Plucnarová, studentka Ústavu cizích jazyků
Kdy se má dítě začít učit cizí jazyk, o tom se donedávna vedly spory, které byly podloženy pouze zkušenostmi a dohady. Až s rozvojem neurověd, které se zabývají zkoumáním mozku při používání jazyka, mohly být tyto názory podloženy vědeckými zjištěními. K výzkumům se používají lékařské přístroje, jako jsou magnetická rezonance a encefalograf a neurovědci zjistili mimo jiné, že mozek dětí vyrůstajících se dvěma jazyky, dokáže mezi nimi velmi rychle rozlišovat. Při učení se cizímu jazyku využívá mozek struktury, které se používají při užívání mateřského jazyka. Pokud dítě vyrůstá dvojjazyčně, probíhá proces vnímání jazyka paralelně a tak se učí oba jazyky, aniž by se jim pletly. Proč tomu tak je, není zatím objasněno, důležité je, aby každý z rodičů mluvil s dítětem svým mateřským jazykem.
již v sedmdesátých letech minulého století zjistili neurovědci, že k rozvoji vnímání jazyka dochází již v prenatálním období[1]. Zhruba ve 22. týdnu těhotenství vnímá ještě nenarozené dítě hlasy a melodie a umí rozpoznat hlas svých rodičů a také jazyk, kterým hovoří. V šesti měsících, přestože děti ještě nemluví, dokáží přiřadit věcem pojmy a dokonce poznat i chyby. V tomto věku je mozek velmi plastický a tak děti doslova nasávají nová slova jak v mateřském, tak v cizím jazyce. Ve třech letech již děti dokáží slova kategorizovat a rozumějí jednoduchým větám. Význam slov je rozlišován ve Wernickeovu centru, které je důležité pro správné porozumění řeči. Nachází se ve spánkovém laloku levé mozkové hemisféry[2]. V jeho blízkosti je Brockovo centrum, které je důležité při složitějších větách a vnímání gramatických jevů a je také zodpovědné za tvorbu řeči. Gramatiku děti dokáží pochopit asi v deseti letech. K tomu je nutné, aby byly zapojeny obě oblasti mozku a byly zde vytvořeny pevné vazby, které vznikají při jejich opakované aktivaci a propojení.
Při poslechu cizího jazyka dochází ke zhruba stejným procesům, jako při vnímání mateřštiny, jsou aktivovány stejné části mozku. U dětí vyrůstajících dvojjazyčně k tomu jsou aktivovány tyto mozkové oblasti paralelně[3]. Ale na rozdíl od dospělých se tvoří u dětí oddělené a unikátní nervové dráhy pro každý jazyk. Asi ve dvou letech začínají děti chápat, že existují různé jazyky, a že jejich používání je vázáno na určité situace. Přesto si někdy „vypomáhají“ slovy z jiného jazyka, ale stále snadněji přechází z jednoho jazyka do druhého[4]. Děti navíc velmi dobře vnímají správný přízvuk a melodii jazyka. Proto se jako nejvhodnější pro učení se cizímu jazyku jeví věk od narození přibližně do čtyř let věku.
[1] https://www.planet-wissen.de/gesellschaft/lernen/sprache/pwiewiekinderdiespracheerwerben100.html [12. 2. 2022]
[2] Výjimečně mohou být centra umístěna i v pravé hemisféře, uvádí Michal Vilímovský ve článku Wernickeovo centrum řeči. https://cs.medlicker.com/1666-wernickeovo-centrum
[3] https://www.planet-wissen.de/gesellschaft/lernen/fremdsprachen_lernen/fremdsprachen-gehirn-100.html [12. 2. 2022]
[4] Ortega, Zwetelina. Wenn mehrsprachige Kinder Sprachen mischen, ist das kein Defizit. Der Standard, 2018. https://www.derstandard.de/story/2000078804743/wenn-mehrsprachige-kinder-sprachen-mischen-ist-das-kein-defizit [12. 2. 2022]
Autor článku: Mgr. Jana Nálepová, Ph.D., Ústav cizích jazyků FPF SU v Opavě
Dne 3. ledna 2022 by světoznámý spisovatel John Ronald Reuel Tolkien oslavil 130. narozeniny. K tomuto výročí proto Mgr. Michaela Mrázová z Ústavu bohemistiky a knihovnictví připomíná jeho díla a přínos pro svět fantasy.
Když se řekne jméno John Ronald Reuel Tolkien mnohým se vybaví trilogie Pán prstenů či Hobit, tedy díla, která byla zfilmována. Nicméně tím dílo J. R. R. Tolkiena nekončí, celý jeho literární svět je neuvěřitelně bohatý a zajímavý. Jako filolog a univerzitní profesor se věnoval staré angličtině, severským jazykům a mýtům, což se ostatně odráží v celé jeho práci.
Tolkien vytvořil kompletní fiktivní svět Středozem, kde každý národ má svou historii, vlastní jazyk. Toto je asi nejvíce patrné v Silmarillionu, který mapuje mytologii Středozemě a lze jej vnímat i jako jakousi kroniku. Čtení Silmarillionu však nepatří k odpočinkové četbě, a to zejména díky velkému množství jmen a absenci souvislého příběhu.
Další díla, která rozvíjí svět Středozemě jsou např. Pád Gondolinu, Nedokončené příběhy či Húrinovy děti. Spíše pohádkové příběhy ze Středozemě najdeme ve sbírce s názvem List od Nimrala.
Po Tolkienově smrti pracoval na dokončení a vydání jeho děl nejmladší syn Christopher, který má také významný podíl na popularizaci otcova díla.
S dílem J.R.R. Tolkiena jsem se setkala již během základní školy a Hobit je doteď jednou z mých nejoblíbenějších knih. Byla to také pro mne vstupenka do světa fantastiky a ve fantastických světech se pohybuji dodnes a ráda!
Autor článku: Mgr. Michaela Mrázová, Oddělení knihovnictví
Jedním z nových úkolů, které v současné době leží před opavskými bohemisty, je prezentace lingvistického výzkumu v oboru dialektologie. K tomu od letošního roku poskytuje příležitost rovněž projekt „Rozvoj VaV kapacit Slezské univerzity v Opavě“.
Od dubna 2021 byla zahájena systematizace heslových slov, která doplní, odborně posoudí a rozšíří odborný výzkum dřívější i sběr amatérských sběratelů; reálně tak navazujeme na dosud vydané slovníky Opavska nebo jednotlivých lokalit na Opavsku. Podobný výzkum probíhá na Slezské univerzitě dlouhodobě; ve třetím tisíciletí zejména od podzimu roku 2009. Od letošního jara jsme ale začali důsledně analyzovat podklady, které nám umožní dokončit budování lexikografické databáze a současně lexikologicky popsat zvláštnost soudobého „opavského slovníku“. A to nikoliv na základě pouhé dialektologické teorie. Současná zjištění, jejichž zásadním cílem je zprovoznění slovníkové databáze, neopakují nekriticky všechna dřívější tvrzení, která se v dialektologické literatuře objevila již dříve. Spíše na ně navazují, aktualizují předchozí závěry a snaží se popsat současný stav nářečí. Značná pozornost je věnována podkladové literatuře (včetně zahraničních publikací), ale vlastní terénní výzkum nikdy v regionu dlouhodobě přerušen nebyl.
Příprava podkladů pro doplnění základní databáze LEXIKONU OPAVSKA, který bude prezentován jak jeden z výstupů základního výzkumu v reálném i virtuálním prostředí, je tedy jedním ze základních dialektologických úkolů Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Virtuálně je databáze LEXIKON v podobě online výkladového slovníku nářečí dlouhodobě doplňována ve spolupráci s informatiky. Počátky projektu totiž sahají až do období užší regionální spolupráce univerzit, zejména na přelomu tisíciletí.
Pokud bychom měli vývoj lexikální databáze hodnotit z historického pohledu, pak musíme připomenout, že její vývoj začal již v 90. letech minulého století, kdy na jejím utváření spolupracovali jihočeští informatici: pan Dušan Petržela, technik Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a Ing. Pavel Bürger, tehdejší externí spolupracovník katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nezastupitelná byla též úloha mezioborového profesního spolku Genius loci, který od 90. let minulého století zabezpečoval mimouniverzitní výměnu odborných zkušeností mezi učiteli z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Západočeské univerzity v Plzni, od roku 2009 potom i s pracovníky Slezské univerzity v Opavě. Koordinátorem prací na kompletaci online výkladového slovníku nářečí je od roku 2004 doc. ing. Roman Mouček, Ph.D z katedry informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity; některé technické práce dále provádějí jeho posluchači. Na Slezské univerzitě odpovídá za utváření výkladového slovníku doc. PhDr. et PaedDr. Zbyněk Holub, Ph.D.
Převod podkladů do online slovníku zahrnuje i kontrolu systémové lemmatizace (tj. heslového uspořádání) a syntézy slovníku Opavska a dále převod základní literatury, která přímo souvisí s tématy dialektologického výzkumu, do elektronické podoby.
Úpravy online slovníku předpokládají neustálé ověřování doplňovaných a propojovaných slovníkových položek, na které vždy ihned navazuje další digitalizace odborných podkladů i dílčích lexikonů.
Nejen našim posluchačům, ale i dalším zájemcům o dialektologický výzkum pak byla určena dubnová přednáška věnovaná zásadám odborné práce a k metodice tvorby slovníků (online), která byla spojena podnětům k „online workshopu“, který může napomoci další přípravě a realizaci projektu.
Zásadním edičním záměrem, který by měl završit práce na projektu jako jeden z hlavních výstupů, je publikace reprezentační brožury na počátku roku 2022. Přípravné práce na brožuře již samozřejmě probíhají po celé tři měsíce, během nichž bylo (zatím) věnováno značné úsilí kompletaci zdrojů, z nichž projekt vychází. O syntéze dílčích slovníků a o doplňování online výkladového slovníku již byla zmínka výše. Bude ale potřeba znovu projít všechny dosavadní nahrávky, které bylo možné získat od různých sběratelů, i texty, které již posluchači v rámci studia předmětů DIALEKTOLOGIE a LEXIKOLOGIE na ÚBK FPF SU absolvovali.
Úvodní přehled k vývoji lingvistického (zejména dialektologického) výzkumu na Opavsku, který by měl zahrnovat období do přelomu 20.–21. století, si vyžaduje také terénní ověřování dosavadních závěrů. K odlišení specifik přízvuku na předposlední slabice, která nejsou zcela identická v řeči mluvčích na Ostravsku, a k přesnějšímu určení intonačních zvláštností v řeči rodilých mluvčích je třeba porovnat zachycené „opavské“ promluvy se záznamy nahrávek vyprávění rodilých mluvčích z jiných částí Slezska, Moravy i Čech (např. s odlišnou melodií nebo dynamikou na českém jihu, západě a severovýchodě). Určení prozodické situace je proto obvykle zaměřena akcentologická analýza (což se netýká jen popisu postavení přízvuku na předposlední slabice slova nebo slovního celku). Před vložením dat do online slovníku tak provádíme analýzu dosud pořízených „terénních“ nahrávek. Jedná se pak o porovnání akcentu (dynamického přízvuku) a průběhu intonace v nářečích českých a slezských, které dále napomůže k odlišení dynamického a melodického charakteru přízvuku. I dnes tedy může probíhat ověřovací stádium výzkumu v obcích, jehož výsledky budou zahrnuty do připravované brožury tak, aby prezentovaly vývoj dialektického výzkumu pracovníků a posluchačů ÚBK FPF SU na Opavsku.
Vývoj nářečních příbuzenských termínů na Opavsku představí v naší brožuře (v širším slovanském kontextu i z hlediska souvisejících etymologických poznatků) modelová kapitola, která navazuje též na výzkum doc. Vladimíra Šaura, význačného odborníka i pedagoga ze Slezské univerzity v Opavě, i na studie řešitele tohoto projektu, doc. Zbyňka Holuba. Příprava této části samozřejmě nemůže sestávat jen ze „skenování podkladů“ do online slovníku nebo z pouhého zpracování textových aplikací. Zjištění starších badatelů se nám podařilo v mluvě obyvatel obcí na Opavsku rozšířit a uvést do určitého systému. Dokladem toho je i příloha tohoto článku.
Nadchází čas letních dovolených, ale práce na projektu ani zdaleka nekončí. Během července a srpna se zaměří především na úpravy online slovníku (a tedy také připravované brožury), ale od podzimu 2021 bude již více zaměřena k přípravě tematické výstavy a k přednáškovému programu, kterým by měl projekt příští rok na jaře v opavské Bredě vyvrcholit.
Autor článku: doc. PhDr. PaedDr. Zbyněk Holub, Ph.D., Ústav bohemistiky a knihovnictví FPF SU
Přednáška se věnuje výkladu divadelní hry Karla Čapka R.U.R. (1920) a jejích interpretací a snaží se odpovědět na otázky: jsou roboti stroje? anebo lidé? Mají být alegorií komunistického kolektivismu? anebo kapitalistického kořistnictví?