Pedagog Ústavu historických věd a vedoucí Oddělení muzeologie, památkové péče a kulturního dědictví PhDr. Marian Hochel, Ph.D. se ve své výzkumné činnosti dlouhodobě věnuje historické epoše spojené s Napoleonem Bonaparte. V říjnu roku 2022 vydal další z řady knih, které se věnují tomuto historickému období. Tentokrát v ní analyzuje struktury (re)prezentace Napoleona a vybraných osobností jeho doby.

Můžete nám Vaši novou knihu blíže představit? Co je jejím obsahem?

Kniha Pamatují Napoleona I analyzuje struktury Napoleonovy (re)prezentace a vybraných osobností jeho doby. V otázkách formování Napoleonova obrazu navazuje na dva již dříve publikované svazky nazvané Třináctá komnata Napoleonova a Zrcadlo moci, jejichž závěry dále doplňuje a rozvíjí. Tento svazek se zaměřuje i na dopady formování obrazu francouzského generála, prvního konzula a potažmo císaře ve vizuální prezentaci vybraných osobností z řad jeho současníků, jak se to projevilo v dobové ikonografii. Východiskem jsou především artefakty, vybrané markanty uchovávané v mobiliárních fondech památkových objektů ve správě Národního památkového ústavu, ať už se jedná o grafické listy, olejomalby, historické fotografie či sochařskou produkci. Tyto mobilie jsou v knize reprodukovány, komplexně analyzovány a kontextualizovány, což umožnila rovněž komparace s jejich předlohami nebo variantami uchovávanými ve sbírkách muzeí, galerií a dalších paměťových institucí u nás i v zahraničí. Pozornost byla věnována též proměnám interpretačního rámce těchto artefaktů a jejich vizuálního diskurzu. Napoleonika jako specifický segment movitého kulturního dědictví jsou zde nahlížena jako důležité ikonografické prameny, které poskytují informace stejně cenné jako psané dobové dokumenty. Zachycují totiž nejen obrazotvornost, reálie a umělecké tendence své doby, ale jsou rovněž důležitým pramenem a objektem poznání, který je z metodologického a obsahového hlediska přínosný pro bádání v oblastech dějin mentalit i historické paměti.

Aktuálně byl vydán první díl knihy. Kolik dílů bude kniha celkem mít a v čem se budou lišit?

Jak je patrné z názvu, ano, kniha bude mít pokračování. Formát, který byl zvolen, umožňuje pojmout velké množství materiálu. A toho je dostatek. Vše je v procesu realizace, necháme se tedy překvapit.

Kniha je volným pokračováním knih Zrcadlo moci a Třináctá komnata Napoleonova. Všechny tyto knihy spojuje osobnost Napoleona Bonaparta. Dá se říct, že Vás tato významná historická osobnost něčím fascinuje a případně čím?

To je otázka, kterou v rozhovorech dostávám poměrně často. Každý historik nebo kunsthistorik, jenž se v rámci výzkumu zabývá konkrétní historickou epochou, je pochopitelně nadšen tématy, kterým se věnuje. Nehovořil bych ale v tomto případě o fascinaci. Fascinace často zatemňuje mysl a podléhat jí by nebylo zcela profesionální. Vědecký přístup je založen na kritické reflexi, stejně jako na překonávání současného stavu poznání či nových interpretacích, nikoliv na emocích. To se zároveň nevylučuje s tím, že je nutno zapojit i srdce a v textech nechat kromě mysli promlouvat i duši, jinak by přišly o své kouzlo a zůstaly by nečitelné. Napoleona vnímám jako velmi inspirativního a zároveň jako jednu z klíčových osobností moderních dějin. Pro mne není jen synonymem války, jak je zjednodušeně nahlížen těmi, kteří o něm příliš mnoho neví. Vnímám ho spíše tak, jak se o tom zmínil on sám. Vnímám ho jako člověka, který mnoho dokázal vlastními schopnostmi a vlastní houževnatostí. Jako člověka, který dokázal využít příležitosti, jež se mu naskytly. Jako člověka, který také dělal chyby. Zároveň však dokázal inspirovat mnoho dalších generací a zanechal za sebou velký odkaz, který přetrval do dnešních dní, a to nejen ve sférách historické paměti. Válka ani z ní plynoucí proměna geopolitické mapy Evropy součástí jeho odkazu není – hranice států na evropském kontinentu byly v průběhu dvou staletí ještě několikrát překresleny. Co však bylo pozoruhodné a pro mnohé Napoleonovy současníky též ohromující, je fakt, že na scénu v jeho osobě vstoupil někdo, navíc nižšího sociálního postavení, kdo se dokázal postavit konzervativním absolutistickým panovníkům monarchické Evropy a nebál se vyvrátit jejich doposud zažité představy o tradičním uspořádání společnosti.

Zmíněné předchozí knihy analyzovaly formování obrazu Napoleona Bonaparta v umění a odrazu napoleonské epochy ve fondech hradů a zámků České republiky. Kdyby se chtěl někdo vydat po stopách Napoleona právě po českých památkách, na jaká místa by měl především vyrazit?

Určitě bych doporučil místa spojená s napoleonskou historií či s osobnostmi, které do ní významně zasáhly nebo ovlivnily chod tehdejšího evropského dění. Taková místa jsou k vidění v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Snad nejpozoruhodnější napoleonika jsou dodnes uchovávána v pozůstalosti knížecího rodu Metternichů v mobiliárním fondu západočeského zámku Kynžvart. Rakouský ministr zahraničních věcí Klemens Lothar Metternich byl silným soupeřem Napoleona na poli diplomacie, taktéž byl jako kariérní diplomat v osobním kontaktu s Bonaparty a dalšími osobnostmi z Napoleonova okruhu, od kterých získal řadu cenností a osobních předmětů. Vzpomeňme také schwarzenberská sídla v jižních Čechách, například zámek Orlík, spjatá především s osobností polního maršála Karla I. Filipa Schwarzenberga, který se v době napoleonských válek angažoval ve vojenských a diplomatických službách. K napoleonské historii se dnes hlásí i zámek Raduň u Opavy, který se ve 30. letech 19. století dostal do držby rodu Blücherů, příbuzných proslulého maršála Gebharda Leberechta Blüchera, jenž se ve své době chlubil svým podílem na finální porážce Napoleona u Waterloo. Je tedy pochopitelné, že v paměti rodu i raduňského zámku byla uchovávána vzpomínka na proslulého rodového předka, která přetrvává dodnes. Napoleonika ovšem můžeme zaznamenat ve většině šlechtických domů, jednalo se o oblíbený sběratelský artikl upomínající na dobu „velkých dějin“ a hrdinů válečných tažení, ať už stáli na kterékoliv straně. S tím souvisí i napoleonská bojiště na území někdejší Koruny české – slavkovské bojiště a bojiště u Znojma v dnešním Jihomoravském kraji, stejně jako chlumecké bojiště v kraji Ústeckém. Tato území mají přímou vazbu k událostem let 1805, 1809 a 1813. Napoleonská bojiště, z nichž slavkovské a chlumecké bylo prohlášeno za krajinnou památkovou zónu, jsou poseta pomníky a památníky, tradičně se zde konají vzpomínkové akce a působí zde paměťové instituce, které připomínají historii napoleonských válek. Uveďme v této souvislosti například Památník Mohylu míru na slavkovském bojišti nebo Zámek Slavkov – Austerlitz, na kterém císař Napoleon I. pobýval několik dní po svém vítězství u Slavkova v prosincových dnech roku 1805.

Tato nová kniha se zaměřuje na další významné osobnosti Napoleonovy doby. O které osobnosti se například jedná?

Kniha představuje pomyslnou divadelní scénu, na které se střídají jednotliví herci promlouvající k divákům v měnících se obrazech s kulisami v podobě analyzovaných artefaktů. Jako inspirační zdroj a ideové východisko pro strukturu publikace posloužila Beethovenova třetí symfonie „Eroika“, kterou skladatel původně tvořil v okouzlení osobností prvního konzula Bonaparta. Eroika otevírá prostor ke zkoumání různých podob a vrstev heroična i antiheroična, které se formovaly a promítaly v Napoleonově vizuální (re)prezentaci a zároveň (re)prezentaci osobností jeho doby. Čtyři věty symfonie rezonují ve čtyřech scénických dějstvích doplněných ouverturou. Sledovaným geografickým rámcem je především středoevropský prostor a „hrdinové“ napoleonských válek, kteří jsou s tímto prostorem spojeni; i oni stejně jako řada analyzovaných artefaktů „pamatují Napoleona“. Jejich heroismus živený v historické paměti má totiž zapuštěné kořeny právě zde. Jako vůdčí reprezentanti byli vybráni i proto, že jsou s tímto prostorem spjati svým původem, přitom ve válečných konfliktech napoleonských válek stáli na protějších pólech znepřátelených stran – maršálové Józef Antoni Poniatowski a již zmiňovaný Gebhard Leberecht Blücher von Wahlstatt. Cesta k jejich heroismu vede přes dramatickou divadelní scénu, kterou v době napoleonských válek představují německé země. V tomto prostoru hraje hlavní roli francouzský císař, zatímco ve vedlejších rolích se na scéně tu a tam objevují jeho bratři nebo další členové rodu Bonapartů. Právě Napoleon vstupuje na scénu prvního obrazu, nastavuje své ucho a dává pokyn ke spuštění jevištní mašinérie, jež se záhy uvede do pohybu. Zastaví se až v ozvěnách historické paměti, ve kterých budou doznívat poslední tóny nové velké herojské opery pro francouzského císaře…

Kniha je k dostání například zde: https://www.npu.cz/cs/e-shop/89060-pamatuji-napoleona-i-struktury-umelecke-re-prezentace-napoleona-bonaparta-a-osobnosti-jeho-doby