Inovativní a kreativní přístupy ve vysokoškolské výuce

Představujete si studium na vysoké škole jako nekonečné hodiny proseděné na přednáškách, kvanta informací a šprtání na zkoušky? To už pro vysokoškolskou výuku 21. století do jisté míry neplatí. S potřebami doby se mění také didaktické metody. V dnešní informační společnosti je přístup k vědomostem samozřejmostí a pouhé jejich předávání ve vysokoškolské výuce nestačí. Potřebujeme studenty naučit pracovat s informacemi kriticky, nenechat se zmanipulovat, využívat vědomosti k vytváření vlastních kreativních řešení.

K získání těchto dovedností vedou různé cesty. Vyučující nahrazují frontální výuku interaktivitou, s úspěchem používají metody zážitkové pedagogiky, zapojují smyslové vnímání a pracují s reálným prostředím. Výsledkem pak je přirozená interakce mezi studenty a vyučujícími i mezi studenty navzájem, jejich aktivizace. A jak takové inovace konkrétně vypadají v realitě vysokoškolské výuky? Představujeme tři příklady kreativního přístupu ve výuce na Ústavu bohemistiky a knihovnictví z uplynulého akademického roku.

V zimním semestru sklidila pozitivní ohlas dr. Kristýna Dufková se svým workshopem nazvaným Od slov k tvorbě: Kreativní práce s jazykovým materiálem. Ačkoli termín „jazykový materiál“ v lingvistice běžně používáme, málokdy máme na mysli fyzickou matérii jako takovou, tím méně v dnešní době digitálních textů. A právě hmatatelnou práci s textem si vyzkoušeli účastníci workshopu při tvorbě dadaistických básní, tzv. zinů (formou koláží) či blackout poetry. Během workshopu tak z textů rozstříhaných na jednotlivá slova vznikla originální básnická díla, letáky ze supermarketů byly přetvořeny v sebevyjadřující koláže v podobě osobních „časopisů“ a kanonická díla české literatury se za pomoci začerněných pasáží transformovala do zcela nových, autentických sdělení jednotlivých účastníků workshopu. Metody se mohou s úspěchem uplatnit ve výuce jazyka či literatury, především ale obecně vedou studenty ke kreativitě a k chápání jazykových prostředků v nových kontextech.

Příkladem toho, že i obtížnější témata lze předávat kreativně a interaktivně, byl workshop dr. Magdalény Lapúnikové, který vedla na podzim 2024 se studenty češtiny na Univerzitě v Lisabonu. Jednalo se o workshop zaměřený na zdvořilost v mezinárodním prostředí s názvem How to be polite in Czech? Studenti nejdříve hodnotili zdvořilost v různých situacích za pomoci interaktivní prezentace (Mentimeter), čímž spoluutvářeli obsah výuky. Následně ve skupinách diskutovali o palčivých zdvořilostních otázkách jako tykání vs. vykání nebo oslovování a nakonec prakticky nacvičovali správné jazykové jednání v konkrétních situacích, kdy se studenti vžili do svých rolí a zapojili fantazii i emoce. Účastníci využili vlastní zkušenosti z komunikace v mezinárodním prostředí a kreativně řešili zadané modelové situace.

Pedagožky z Ústavu bohemistiky a knihovnictví byly pozvány, aby v následujícím akademickém roce své metody a přístupy sdílely na zahraničních univerzitách (Banská Bystrica, Nitra). Obě vyučující se v oblasti inovativního přístupu ve vysokoškolské výuce cíleně rozvíjejí, na jaře 2025 absolvovaly týdenní kurz pro pedagogy v Portugalsku s názvem Unlocking Imagination zaměřený na kreativní myšlení v lokálních souvislostech. Účastníci „v terénu“ portugalského venkova objevovali místní kreativní řešení a propojení tradice s inovací. Pedagogové z několika evropských vysokých škol navštívili chov tradičního regionálního plemene oslů, které je využíváno k vypásání kritických oblastí jako efektivní prevence požárů v krajině. Součástí programu byla také exkurze do tradiční rodinné firmy specializující se na ruční výrobu nožů – s využitím lokálních materiálů a nejnovějších technologií zároveň. Gros programu pak spočívalo v komplexním prožití kreativní procesu v reálném prostředí: účastníci měli za úkol vymyslet, navrhnout, vytvořit a prezentovat inovativní produkt za použití lokálních materiálů. Nedílnou součástí procesu byla autoevaluace vlastního tvůrčího procesu i konečného výsledku, což účastnice ze Slezské univerzity vyhodnotily jako výrazný inspirativní moment pro vlastní výuku.

Není vždy jednoduché při klasické semestrální výuce systematicky uplatňovat kreativní metody – ať už kvůli nedostatku času, množství látky, která má být zvládnuta, či z důvodu velkých skupin studentů. Kde se ale kreativní metody ve vysokoškolské výuce rozvíjejí cíleně, jsou programy typu Blended Intensive Programme (zkráceně BIP) pořádané především za účelem sdílení inovativních a kreativních přístupů. Tyto týdenní programy jsou na FPF SU nabízeny studentům a vyučujícím v rámci programu Erasmus+ a poskytují tak možnost získat cennou zahraniční zkušenost a inspiraci i v případě, kdy není možné vyjet na dlouhodobý studijní či výukový pobyt. Ústav bohemistiky a knihovnictví se v uplynulém akademickém roce zapojil do mezinárodních BIPů jak v roli organizátora, tak jako instituce vysílající své studenty a vyučující na tyto programy do zahraničí.

Závěrem možná triviální otázka: proč je vlastně inovativní a kreativní přístup ve vysokoškolské výuce důležitý? V dnešní době se od kvalifikovaných profesionálů kromě oborových znalostí a dovedností očekává schopnost kreativně řešit problémy. To, co dnes nazveme inovací, může být už zítra zastaralé. Proto se snažíme, aby naši absolventi dovedli myslet i tak trochu „out of the box“ a tuto schopnost uplatnili ve svém budoucím profesním životě.

text: Magdaléna Lapúniková
foto a obrazová příloha: Kristýna Dufková, Magdaléna Lapúniková

O krásách hornaté Severní Makedonie jste pravděpodobně slyšeli, ale znáte také
makedonštinu?

Makedonština letos slaví 80 let od kodifikace, tedy aktu, který znamenal standardizaci. Tento milník je jistě významný pro současnou podobu makedonštiny, musíme si ale uvědomit, že to neznamená, že by makedonština před tímto datem neexistovala. Před rokem 1945 pouze neexistoval jednotný spisovný standard, ale to nebránilo makedonštině v jejím přirozeném vývoji. Naopak, různorodé dialekty se vzájemně ovlivňovaly a vytvářely tak jazykovou rozmanitost, kterou můžeme pozorovat i dnes. Makedonština, jakož i ostatní jihoslovanské jazyky, se vyvíjela v rámci balkánského prostoru. Právě v tom prostoru, který bývá někdy nazýván jako „sud střelného prachu“ nebo „křižovatka civilizací“, se tak rozvíjel jazyk, na který působily jak slovanské, tak i řecké, turecké, albánské a jiné vlivy, což se odráží v jeho lexikální a gramatické struktuře. A jak si ukážeme později, právě proto je makedonština tak
jedinečná.

Kde se mluví makedonsky?
Makedonština (македонски јазик, makedonski jazik) je jedním z jihoslovanských jazyků (patří do indoevropské jazykové rodiny). Dnes je oficiálním jazykem Severní Makedonie a mluví jí přibližně 1,6 až 2 miliony lidí. Kromě Makedonie se makedonština používá i v diaspoře, zejména v Austrálii, Kanadě a Spojených státech, ale i v jiných zemích. Makedonština je také uznávaným menšinovým jazykem v několika státech, včetně Albánie, Bosny a Hercegoviny, Rumunska a Srbska. Zapisuje se makedonskou podobou cyrilice. Z lingvistického hlediska je makedonština zajímavým příkladem slovanského jazyka, který postupně „ztratil“ pádové koncovky podstatných jmen a přídavných jmen a nepoužívá infinitiv. Možná se ptáte, jak tedy makedonština vyjadřuje pády. Vzpomeňte si na angličtinu, která má také omezenou schopnost flexe. V angličtině je třeba použít jiných prostředků, analytických. Kupř. česká věta „Ten balíček sušenek dám jemu.“ (5 slov) by se přeložila jako „I will give the packet of biscuits to him.“ (9 slov, protože v tomto případě analyticky vyjadřujeme budoucí čas, genitiv a dativ, použitím předložky pak specifikujeme réma). A tak je tomu i v makedonštině. Makedonština kromě toho disponuje širokými možnostmi vyjádření různých časových rovin a modalit (kupř. pouze na základě použití určitého tvaru slovesa dokážeme rozpoznat, zda byl mluvčí svědkem situace, o které mluví, či nikoliv). Pokud přemýšlíte o tom, že byste se naučili nový jazyk, a pokud vás unavují nekonečné seznamy pádových koncovek v jiných jazycích, ale zároveň máte vztah ke slovanským jazykům, makedonština by mohla být ideální volbou.

Jablko sváru?
Otázka jazykového a národnostního (sebe)určení Makedonců a vůbec existence a uznání makedonštiny jako samostatného jazyka je stále velmi kontroverzní. Ačkoli je makedonština dnes oficiálním jazykem Severní Makedonie, a její vymezení jako samostatného jazyka je tak výsledkem historických a politických procesů, bývá její statut zpochybňován. Tato otázka, dodnes palčivá, ovlivňuje vztahy mezi Makedonií a jejími sousedy (hlavně Bulharskem a Řeckem). Jak poukazuje Barbora Tomečková, doktorandka z právnické fakulty MUNI věnující se právnímu postavení makedonského jazyka, byla právě makedonština jako samostatný jazyk jedním z důvodů, proč byly přístupové rozhovory pro vstup Makedonie do EU Bulharskem vetovány. Ostatně i užití samotného názvu „Makedonie“ a „makedonský“ není zcela bez problémů – proto se dnešní stát oficiálně jmenuje „Severní Makedonie“, nikoliv jen „Makedonie“. Užívání jména „Makedonie“ totiž vyvolávalo spor s Řeckem – více o situaci zde. Pokud by vás toto jablko sváru zajímalo ještě více, poslechněte si přednášku dr. Miroslava Kouby ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

A jak makedonština zní?
Pokud chcete slyšet, jak makedonština zní či jak zní makedonská hudba, zkuste se
zaposlouchat do některé z písní:
Ја излези Ѓурѓо, Ja izlezi Ďurďo (Next Time):
https://www.youtube.com/watch?v=12pu3mmZD_A
Девет враќе железни, Devět vratě železni, z filmu Před deštěm (Anastasia):
https://www.youtube.com/watch?v=V0RbKtVw7NM
Tango Do Balčak z filmu Až na dřeň!:
https://www.youtube.com/watch?v=AAi1ojq9J0A
lidová: Море сокол пие, More sokol pie (Aleksandar Sarievski):
https://www.youtube.com/watch?v=I9q_dLBrbwc
popová, Боже, чувај ја од зло, Bože, čuvaj ja od zlo (Toše Proeski):
https://www.youtube.com/watch?v=eSVyGxDsLaQ
makedonská hymna Денес над Македонија, Denes na Makedonija:
https://www.youtube.com/watch?v=yKuD6FzAVfE
lidová, ale moderně interpretovaná, instrumentální Јовано, Јованке, Jovano, Jovanke (Leb i
sol): https://www.youtube.com/watch?v=cEz9DwmQdrI

Čím je makedonština tak specifická?
Makedonština, stejně jako ostatní jazyky východní části jihoslovanské skupiny, má řadu charakteristik, díky kterým ji řadíme k tzv. balkánskému jazykovému svazu. To znamená, že makedonština s jinými jazyky sdílí typologické, gramatické a lexikální rysy, které vznikly na základě dlouhodobého vzájemného ovlivňování jednotlivých jazyků, které mnohdy nejsou geneticky příbuzné (nemusí patřit do stejné jazykové rodiny). Do tzv. balkánského jazykového svazu se kromě makedonštiny řadí také albánština, arumunština, bulharština, rumunština, řečtina, turečtina a některá východní a jižní nářečí srbštiny. Společnými znaky jsou: postponovaný určitý člen: např. makedonsky „ta žena“ je жената „ženata“ – v makedonštině dokonce poznáme, zda je předmět blízko nás, či daleko od nás, a to právě z použití různých určitých členů, женава „ženava“ bude blíže mluvčímu, женана „ženana“ bude vzdálenější; budoucí čas tvořený pomocí slovesa chtít: např. makedonsky „dám“ je ќе дадам „tě dadam“, přičemž ќе „tě“ vzniklo ustrnutím tvaru slovesa „chtít“ pro vyjádření budoucího času, tj. přibližně jako „*chci/budu dám“; minulý čas za pomoci slovesa „mít“: např. makedonsky „viděla jsem“ se může říct имам видено „imam videno“, tedy něco jako „mám viděno“; absence infinitivu: např. makedonsky „chci mít“ je сакам да имам „sakam da imam“, v podstatě něco jako „chci, *aby/že mám“; zdvojování zájmen u předmětu: např. makedonsky „vidím ho“ může znít го видам него „go vidam nego“, tedy doslova „ho vidím jeho“. Sami vidíte, že makedonština tenduje k analytičnosti. Jak bylo ukázáno výše, struktura makedonské věty může připomínat v některých ohledech strukturu věty anglické, v níž také potřebujeme pro vyjádření některých pádů předložku, příp. pro jiná vyjádření musíme užít určitého členu apod. Tato tendence způsobuje i to, že makedonské věty jsou často mnohem delší než české věty. Kupř. česká věta „Dám mu to.“ v makedonštině může vypadat takto: Ќе му го дадам тоа нему. – „Tě mu go dadam toa nemu.“, doslova *„Budu mu ho dám to jemu.“ (V poslední době dokonce i nespisovně: Ќе му го дадам тоа на него.)

Počátky zájmu o makedonštinu
O makedonštinu se začali zajímat českoslovenští lingvisté a filologové, a to již od meziválečného období. V tomto období začal růst zájem o makedonské dialekty a jazyk, přičemž v Československu se tento zájem přirozeně projevoval nejvíce v Praze, na Univerzitě Karlově. Mezi přední české odborníky, kteří se zabývali makedonštinou, patřili Ludvík Kuba, Stanislav Vomlela, Jiří Polívka, Bohuslav Havránek, Karel Horálek a také Josef Páta. V poválečném období, a i v 50. letech, se zájem o makedonistiku ještě zvýšil, a to i díky přednáškám Antonína Frinty, které se zaměřovaly na spisovnou makedonštinu. Už v roce 1946/47 například Frinta vyučoval kurz s názvem Nástin spisovného jazyka makedonského, který byl navštěvován i Horacem G. Luntem, autorem první anglické gramatiky makedonštiny. Zájem o makedonštinu a makedonistiku pokračoval i v dalších desetiletích. V 60. letech začal být makedonský jazyk vyučován na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita v Brně), kde se o tento jazyk starali především Ivan Dorovský a Dagmar Dorovská. Tento zájem přetrval i po roce 1990, kdy se otevřely nové možnosti studia slavistiky a balkanistiky. Makedonština byla vyučována na Univerzitě Karlově, na Masarykově univerzitě a později i na Univerzitě Hradec Králové (jako předmět Slovanský jazyk v rámci studia bohemistiky). V současnosti se makedonština na českých univerzitách bohužel nevyučuje. Kde je tedy možné slyšet a zažít makedonštinu?

Makedonština je slyšet i v České republice
V České republice je zájem o balkánskou kulturu, včetně makedonské hudby a filmů, vcelku stabilní. Milovníci balkánských rytmů i lidových písní se mohou zaposlouchat do (nejen makedonské) hudby, kterou hrají různé hudební skupiny, jako je například Musica Balkanika, Džezvica, Livada nebo Avlija aj. Tyto skupiny se snaží přenést specifickou atmosféru Balkánu do českých hudebních klubů a na kulturní akce, čímž přibližují makedonskou hudební tradici širší veřejnosti. Kromě hudby lze v České republice zhlédnout i makedonské filmy. Například každoroční Vsetínský filmový maraton, zaměřený na filmy z Balkánu, představuje nejlepší balkánské snímky a každý rok se zaměřuje na určitou oblast – jak teritoriálně, tak i tematicky. Makedonské filmy jsme tak mohli vidět v roce 2015 (https://fkvsetin.funsite.cz/vfm2015.htm). Pokud vás zajímá Balkán obecně, podívejte se také na distribuci Balkanfilmu: https://www.balkanfilm.cz/ Makedonské snímky se občas dostanou i do běžné distribuce, jako příklad můžeme uvést velmi úspěšný dokumentární film Země medu (https://www.csfd.cz/film/688396-zeme-medu/), případně oceňovaný film Před deštěm (https://www.csfd.cz/film/70967-pred-destem), či makedonský film, který na bulharské straně vyvolal kontroverzi, s názvem Třetí poločas (https://www.csfd.cz/film/326715-treti-polocas).

Jak se mohu dozvědět o makedonštině více na Slezské univerzitě v Opavě?
Studium makedonštiny a hlubší poznání makedonské kultury a literatury je podporováno několika programy. Studenti i vyučující Slezské univerzity v Opavě mají možnost využít pobytu v Makedonii v rámci programu CEEPUS (a makedonští studenti i vyučující mohou naopak přijet do Opavy). Tento program umožňuje studentům nejen získat nové jazykové a kulturní zkušenosti přímo na místě, ale i rozšířit své profesní a akademické obzory. V jarním semestru 2025 využili tuto možnost 3 makedonští studenti. Tito studenti strávili měsíc v Opavě a byli s pobytem nadmíru spokojeni. Dále mohou studenti, kteří se rozhodnou pro studium makedonštiny, absolvovat zimní nebo letní školu makedonštiny, která nabízí intenzivní jazykovou výuku v kombinaci s kulturními aktivitami. Letos se jedna studentka, která má makedonské kořeny, chystá na letní školu v Ochridě, kde si prohloubí své jazykové dovednosti a zároveň se ještě více ponoří do makedonské kultury. I na Slezské univerzitě v Opavě totiž studují přímí potomci etnicky různorodých (i makedonských) dětí, které v roce 1948 prchaly před občanskou válkou v Řecku a našly útočiště právě v Československu. Více o této problematice se dočtete zde:
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/prijezd-recko-deti-obcanska-valka-mikulov-70-let-
vyroci.A180421_396950_brno-zpravy_krut
A pokud vás zajímá více o zimní škole makedonštiny, přečtěte si o našich zážitcích:
https://bohemistika.fpf.slu.cz/?p=1403.

V budoucnu plánujeme užší spolupráci se skopskou bohemistikou, což znamená další příležitosti pro výměnu studentů a akademiků mezi Českou republikou a Makedonií. Tato spolupráce nejen podpoří rozvoj makedonistických studií v České republice, ale také přispěje k lepšímu vzájemnému porozumění a kulturní výměně mezi oběma národy. O jihoslovanských jazycích, ale i o problematické cestě k jejich standardizaci vám více ráda povím na bohemistice ÚBaK. Chcete si makedonštinu vyzkoušet? Není nic lehčího než si půjčit nějakou učebnici či slovník, či se podívat na web. Kupř. na Jazykový koutek: https://www.jazykovy-koutek.cz/?cat=186, nebo si přečíst něco v časopisu Porta Balkanica: https://portabalkanica.weebly.com/.

A na závěr pár odkazů:
Heraklea, ale také o změně jména: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1061958448-postrehy-odjinud/424236100061031/
Markovi kuli (Markovy věže), Kruševo a Makedonium: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1061958448-postrehy-odjinud/424236100061027/
Bitola: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1061958448-postrehy-odjinud/424236100061029/
Podívejte se, jak to vypadá na severu Makedonie:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/212562260120026/
A jak na jihu (a jaké jsou „vánoční“ zvyky):
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/215562260120002/
A pokud rádi lezete, možná vás zaujme video Adama Ondry:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12171671004-balkanem-nahoru-a-dolu-s-adamem-ondrou/318294340080004/

Pro přepisy cyrilice používám: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=923

text napsala Kristýna Dufková

Izabela Varga je na Slezské univerzitě studentkou navazujícího magisterského programu Český jazyk a literatura. V rámci studentského projektu SGS, který je v letošním roce řešen na Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SU, strávila tři měsíce na neurologickém oddělení a v zařízeních s pečovatelskou službou. Účelem této její činnosti bylo zmapovat kvalitu života – zejména po stránce lingvistické – po cévní mozkové příhodě, která podle studií představuje riziko i u mladých lidí. V následujícím článku se autorka dělí o své zkušenosti se sběrem dat pro studijní účely jak po stránce odborné, tak i osobní, a zároveň nám přiblíží svůj příběh, který se za tímto výzkumem skrývá.

Život mě v roce 2024 postavil do situace, ze které nebylo možné uniknout. Jeden z mých nejbližších rodinných příslušníků prodělal cévní mozkovou příhodu, která si nevyžádala jen ztrátu mnohých tělesných funkcí, ale i důstojnosti. V daném případě se jednalo o příhodu ischemickou, která byla způsobena zablokováním mozkové tepny krevní sraženinou. Brzy jsem pochopila, že jediné, co mohu ze své strany zajistit, je loučení naplněné láskou. Odchod této osoby s sebou přinesl mnohé – slzy, smutek, obavy, ale po čase i nutkání přijít na to, jak tato příhoda ovlivnila životy jiných a jak spolu vše – interdisciplinárně – souvisí. Rozhodla jsem se tedy svou diplomovou práci postavit na výzkumu, jehož středobodem bude lingvistická analýza řeči pacientů, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu.

Samotné výzkumné činnosti předcházela příprava a následné zajištění podpisů u mnoha formulářů a po čase také nevyhnutelná konzultace s právníkem, neb ani tomuto úkonu jsem se jako studentka nevyhnula. Jednalo se zejména o žádosti pro umožnění výzkumné činnosti v daných zařízeních, protokoly o sběru dat, jež poskytly etickým komisím podrobný popis plánované činnosti, a v neposlední řadě také informované souhlasy pro pacienty i rodinné příslušníky. V květnu 2025 jsem se vydala na své první setkání do Karvinské hornické nemocnice (KHN) – s jasnou představou zaměření a průběhu rozhovoru, s připravenými screeningovými testy afázie, jež jsou zaměřeny na několik oblastí jazyka: pojmenování, fluenci, porozumění, automatickou řeč a další. Rozhovorů se ve většině případů zúčastnili pacienti s diagnostikovanou dysartrií (motorická řečová porucha) či afázií (získaná porucha produkce a porozumění řeči). Dle fáze cévní mozkové příhody byl rozhovor s nimi na místě přizpůsoben. Nutno podotknout, že jsem si dané zařízení vybrala z důvodu, že se jedná o iktové centrum, které se na cévní mozkové příhody specializuje. Zpětně svůj výběr hodnotím více než dobře. Pan primář byl výzkumu příznivě nakloněn a po celou dobu mi byl oporou. Zajistil rovněž CT snímek pro dokreslení představy o souvislosti mezi lokalizací nálezu a výsledkem analýzy. Kromě KHN jsem v rámci dané studijní činnosti navštívila také Nový domov v Karviné a Domov seniorů Havířov – středisko LUNA. I zde jsem se setkala s obětavými lidmi, kteří mi byli ve všem nápomocni. Mým původním záměrem bylo uspořádat setkání s alespoň pěti pacienty po cévní mozkové příhodě, ovšem díky podpoře mého okolí a nadšení ze strany zdravotníků se mi podařilo ukončit sběr dat pro lingvistickou analýzu u osmnácti osob. Nadto budu v září ve sběru dat pokračovat v dalším nemocničním zařízení, jehož etická komise mi tuto činnost rovněž umožnila.

Věřte, že jsem se setkala s lidmi, na jejichž životní příběhy nikdy nezapomenu. Hovořili jsme rovněž o tématech, u nichž bylo patrné, že i s odstupem času jsou bolestná. Jednalo se zejména o ztrátu soběstačnosti a kontaktu s rodinou či přáteli. O to více si vážím důvěry, s níž mi pacienti dovolili nahlédnout do svých příběhů. Ze setkání jsem si tak odnesla nejen materiál pro analýzu, ale i kousek lidské moudrosti a síly.

text a foto: Izabela Varga
studentka ÚBK FPF SU

Znalost cizích jazyků patří ke klíčovým dovednostem, které otevírají dveře k mnoha možnostem a propojují srdce lidí po celém světě. Ústav cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě se nejen zaměřuje na poskytování vzdělávání, ale také aktivně navazuje styky s veřejností a spolupracuje se základními a středními školami v okolí. Zúčastnit se můžete různorodých kulturních akcí, soutěží, literárních a filmových večerů či autorských čtení organizovaných Jazykovým, kulturním a metodickým centrem ProLingua. Toto centrum šíří a podporuje výuku cizích jazyků i mezi těmi nejmladšími.

Už během studia se soustředil na fotografickou tvorbu, kterou postupem času rozvíjel s důrazem na téma Ostravy. Ondřej Durczak, pedagog z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě, se věnuje objevování zajímavých míst Ostravy, hledání její identity a mapování historie. Po třech letech od začátku fotografování vydává svou první publikaci s názvem Ostrava v důchodu, která je koncipována jako alternativní průvodce městem.

V roce 2020 vznikla na Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby internetová vzdělávací televize, kterou mohli např. pedagogové využívat při výuce a dalším rozvoji svých studentů, a to zejména v období pandemie. Projekt se zaměřuje na produkci filmů a dokumentů s naučným obsahem. Ve spolupráci se spolkem Fiducia vznikají i Ostravské kulturní stopy, pravidelná relace se zabývá uchováváním a sdílením významných událostí spojených s Ostravou. Na LucernaTV můžete také objevit další projekty vytvořené studenty ústavu.

Posláním Ústavu bohemistiky a knihovnictví je zkoumání textu a jeho přenos lidem. S proměnou společnosti a životního stylu pracují studenti i veřejnost s informacemi zcela novým způsobem. V dnešní době velmi významně knihovny využívají e-prostory a digitální služby. S tím se pojí také spolupráce na projektu Moravskoslezské vědecké knihovny Černá kostka. Kam se ubírají tištěné dokumenty a digitálních knihy, se dozvíte z dokumentu Knihovna v 21. století.

Online workshop Proměny činoherního herectví v bouřlivých časech se zaměřuje na zásadní proměny, kterými prošlo činoherní herectví během stoletého vývoje od poloviny 19. století do poloviny století dvacátého. Praktické ukázky, „návody“ pro budování postavy dle různých hereckých škol – vše na pozadí dynamického společensko-historického kontextu.

---

Workshopem, který byl zpracován pro Noc vědců, provází Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D. a studentka Eliška Adamovská z Oddělení kulturní dramaturgie Ústavu bohemistiky a knihovnictví.

17. března se ve většině anglicky mluvících zemí slaví den svatého Patrika. Přesto, že je sv. Patrik patronem Irska, o jeho životě se toho moc neví, ale některé jeho činy jsou známé dodnes. Právě on měl obyvatele irského ostrova obrátit na křesťanskou víru. Říká se, že z tohoto ostrova vyhnal hady. Had – symbol zla – v tomto kontextu metaforicky představoval pohanské obyvatelstvo, které Sv. Patrik křtem obrátil v křesťany, a tím „vyhnal hady“ z ostrova. Opravdoví hadi se, na rozdíl od vedlejší Británie, v Irsku nikdy nevyskytovali. Přestože byly oba tyto ostrovy před tisíci lety propojeny jak navzájem, tak i s pevninou evropského kontinentu, tak hadi se dostali jen do Británie, ale na irský ostrov se před jeho oddělením už doplazit nestihli.

Při šíření křesťanství používal jetelový trojlístek, na kterém vysvětloval princip nejsvětější trojice. Se svatým Patrikem začal být trojlístek konkrétněji spojován až v 18. století, kdy se příběh o jeho životě poprvé objevil napsaný. Lidé tak začali na jeho počest sbírat a připínat si trojlístky na oblečení v den jeho údajné smrti, tedy 17. března. Se svatým Patrikem byla tradičně spojována modrá barva, a to podle šatu, který nosil. Barvě se říkalo St. Patrick’s blue, dnes známá jako azurová. Tato barva dodnes přetrvala na oficiálním erbu Irska, na kterém je zlatá harfa na modrém pozadí. Podobný znak mají ve svém logu například irské nízkonákladové aerolinky Ryanair. Zelená se s Patrikem začala spojovat až mnohem později, a to kvůli rostoucí nespokojenosti vůči Britům. Ti nařizovali Irům nosit modrou, ale Irové začali na protest nosit zelené trojlístky.

O svatém Patriku se toho s jistotou nedá mnoho tvrdit. Místo jeho narození, stejně jako místo jeho posledního odpočinku, jsou neznámé. Narodil se pravděpodobně někde v Británii, odkud byl unesen do Irska, kde byl několik let otrokem. Právě zde uvěřil v Boha, a když se mu podařilo vrátit do Británie, odjel záhy studovat na kontinent. Do Irska se pak vrátil, aby sloužil tamním křesťanům a šířil křesťanství mezi pohanskými Iry, kterých byla tehdy většina. Aby překlenul propast mezi pohanstvím a křesťanstvím, použil tradiční rituály, jako např. používání ohně k oslavě Velikonoc. Také pravděpodobně vytvořil keltský kříž, který obsahoval pohanské symboly a vypadal tak pro Iry přitažlivěji.

Na severozápadě Irska, v dnešním Hrabství Mayo, se nachází hora Crouh Patrick, kterou měl údajně Patrik zdolat v roce 411 a strávit na ní čtyřicetidenní půst. Dodnes se na tuto horu vydává ročně tisíce poutníků. Kdysi se na tuto pouť vydávali o letním slunovratu, v moderní době je to většinou v poslední červencovou neděli zvanou ‚Reek Sunday‘, která je dnem poutí. Tato hora je nejposvátnější v celém Irsku, a to nejen díky svatému Patrikovi, ale byla posvátnou už v době předkřesťanské. Na úpatí hory se nachází tzv. St. Patrick’s Chair, nebo lépe řečeno Boheh Stone, který je příkladem neolitického skalního umění.  Je na něm asi 250 rytin z doby přibližně 3800 let před naším letopočtem. Tento ‚kámen‘ se nachází v místě, na kterém lze dvakrát do roka pozorovat zvláštní jev – tzv. ‚Rolling Sun‘ tedy to jak se Slunce při západu ‚kutálí‘ po severozápadní hraně hory Crouhg Patrick.

Down Cathedral se často uvádí jako místo jeho pravděpodobného posledního odpočinku, ale toto nebylo nikdy dokázáno. Downská katedrála se nachází ve městě Downpatrick, dnes v Severním Irsku. Trochu ironické je, že tato katedrála není katolická, ale patří ‚Church of Ireland‘, která je odnoží anglikánské církve. To by znamenalo, že Patrik, který šířil křesťanství – v té době katolické, by byl pohřben při protestantské katedrále.

---

Bc. Barbora Plucnarová, studentka Ústavu cizích jazyků

Kdy se má dítě začít učit cizí jazyk, o tom se donedávna vedly spory, které byly podloženy pouze zkušenostmi a dohady. Až s rozvojem neurověd, které se zabývají zkoumáním mozku při používání jazyka, mohly být tyto názory podloženy vědeckými zjištěními. K výzkumům se používají lékařské přístroje, jako jsou magnetická rezonance a encefalograf a neurovědci zjistili mimo jiné, že mozek dětí vyrůstajících se dvěma jazyky, dokáže mezi nimi velmi rychle rozlišovat. Při učení se cizímu jazyku využívá mozek struktury, které se používají při užívání mateřského jazyka. Pokud dítě vyrůstá dvojjazyčně, probíhá proces vnímání jazyka paralelně a tak se učí oba jazyky, aniž by se jim pletly. Proč tomu tak je, není zatím objasněno, důležité je, aby každý z rodičů mluvil s dítětem svým mateřským jazykem. 

již v sedmdesátých letech minulého století zjistili neurovědci, že k rozvoji vnímání jazyka dochází již v prenatálním období[1].  Zhruba ve 22. týdnu těhotenství vnímá ještě nenarozené dítě hlasy a melodie a umí rozpoznat hlas svých rodičů a také jazyk, kterým hovoří. V šesti měsících, přestože děti ještě nemluví, dokáží  přiřadit věcem pojmy a dokonce poznat i chyby. V tomto věku je mozek velmi plastický a tak děti doslova nasávají nová slova jak v mateřském, tak v cizím jazyce. Ve třech letech již děti dokáží slova kategorizovat a rozumějí jednoduchým větám. Význam slov je rozlišován ve Wernickeovu centru, které je důležité pro správné porozumění řeči. Nachází se ve spánkovém laloku levé mozkové hemisféry[2]. V jeho blízkosti je Brockovo centrum, které je důležité při složitějších větách a vnímání gramatických jevů a je také zodpovědné za tvorbu řeči. Gramatiku děti dokáží pochopit asi v deseti letech. K tomu je nutné, aby byly zapojeny obě oblasti mozku a byly zde vytvořeny pevné vazby, které vznikají při jejich opakované aktivaci a propojení.

Při poslechu cizího jazyka dochází ke zhruba stejným procesům, jako při vnímání mateřštiny, jsou aktivovány stejné části mozku. U dětí vyrůstajících dvojjazyčně k tomu jsou aktivovány tyto mozkové oblasti paralelně[3]. Ale na rozdíl od dospělých se tvoří u dětí oddělené a unikátní nervové dráhy pro každý jazyk. Asi ve dvou letech začínají děti chápat, že existují různé jazyky, a že jejich používání je vázáno na určité situace. Přesto si někdy „vypomáhají“ slovy z jiného jazyka, ale stále snadněji přechází z jednoho jazyka do druhého[4]. Děti navíc velmi dobře vnímají správný přízvuk a melodii jazyka. Proto se jako nejvhodnější pro učení se cizímu jazyku jeví věk od narození přibližně do čtyř let věku.

---

[1] https://www.planet-wissen.de/gesellschaft/lernen/sprache/pwiewiekinderdiespracheerwerben100.html [12. 2. 2022]

[2] Výjimečně mohou být centra umístěna i v pravé hemisféře, uvádí Michal Vilímovský ve článku Wernickeovo centrum řeči. https://cs.medlicker.com/1666-wernickeovo-centrum

[3] https://www.planet-wissen.de/gesellschaft/lernen/fremdsprachen_lernen/fremdsprachen-gehirn-100.html [12. 2. 2022]

[4] Ortega, Zwetelina. Wenn mehrsprachige Kinder Sprachen mischen, ist das kein Defizit. Der Standard, 2018. https://www.derstandard.de/story/2000078804743/wenn-mehrsprachige-kinder-sprachen-mischen-ist-das-kein-defizit [12. 2. 2022]

Autor článku: Mgr. Jana Nálepová, Ph.D., Ústav cizích jazyků FPF SU v Opavě