Starobělský rok tehdy začínal svátkem sv. Martina. V tento den byly již všechny zemědělské práce ukončeny, střídala se čeleď, vyrovnávaly se všechny účty, daně, desátky, poplatky a platy obecních zaměstnanců (pastýři, policajti, ponocný), též kantorů a desátky faráři.
Týden před sv. Martinem se vyrovnávalo zrno v panských sýpkách v Petřvaldu. Bylo-li vše v pořádku, dostávali poddaní takzvané marky na pivo z panského pivovaru, které se čepovalo na krmáši o sv. Martinu. Všichni, kteří dostali roční vyrovnání, byli povinni zajistit občerstvení během krmáše podle výše platu. Samotný svatomartinský krmáš trval celý týden od neděle do neděle.
V sobotu odpoledne před krmášem se vždy sešla obecní hromada, aby prošla účetnictví. Podle toho, zda byly účty v pořádku a úroda v roce bohatá, byl krmáš zpívaný, či tichý. V neděli byl pak krmáš zahájen, a to sice pro přespolní hosty.
V pondělí dopoledne byla sloužena mše. V případě zpívaného krmáše se jednalo o mši s hudbou a zpěvem na kůru a střelbou z hmoždířů. Odpoledne byly nešpory s kapelou, se kterou se šlo od kostela do hospody a tancovalo se až do rána. Pan farář pro krmáš daroval láhev vína a trochu pálenky, která se pila večer v hospodě, kde ten den svačinu připravila panna z fary. Mládež směla tančit až po obhospodaření dobytka.
V úterý bývala takzvaná býčí svatba, kterou mívali za úkol zařídit obecní pastýři. Ti darovali maso, obecní rychtář jedno prase. Pivo i pálenky se pily z obecního.
Ve středu měl na starosti občerstvení obecní fišmeistr, ve čtvrtek pak ostatní obecní obdarování. V pátek byla krmášová přestávka a půst. Sobota patřila řezníkům, v obci byli dva. Ti darovali na krmáš skopové na guláš a pečeni, kravská vemena, která se vařila se smetanovou omáčkou. Tento pokrm býval posledním krmášovým jídlem. Poté byla opět taneční zábava a hrály se různé hry. Celý krmáš se uzavíral takzvaným modrým pondělkem. Po celý krmáš chodíval mladý kantor se staršími školáky po koledě. U toho hráli, zpívali a prováděli různé žerty. Tento svatomartinský krmáš býval pouze do zrušení poddanství roku 1848 Poté byl krmáš pouze tři dny bez piva od vrchnosti.
Dalšími svátky byly 22. 11. sv. Cecílie a 25. 11. sv. Kateřina. Při obou svátcích měly ženy tzv. robské právo. Ženy platily mši v kostele a odpolední nešpory. Po nich se šlo do hospody na taneční zábavu, při které ženy chodívaly pro tanečníky sedící v koutě. Tato zábava trvala až do rána a hrála při ní kantorská hudba. Hospodyně se o muzikanty staraly, aby neměli hlad a vydrželi dlouho hrát. Sv. Kateřina navíc obdarovávala děti dárky z preclíkového těsta, tzv. Kačenky.
Na sv. Ondřeje 30. 11. se lilo olovo a děvčata hádala budoucnost. Pod hrnce se se dal chleba, hlíny, hřeben a prsten. Která si vytáhla prsten, tak ta se vdala. Chleba znamenal bohatství, hřeben nemoc, hlína smrt. Vdavek chtivá děvčata dále lezla do postele nejprve pravou nohou a odříkávala zaříkávadla. Podobně noc před sv. Ondřejem klepala na komín, aby se dozvěděla, zdali se do roka provdají. Házela rovněž krpcem směrem ke dveřím, tak jako se to dělává dnes na Štědrý den.
text připravili Hana Lafková, Valentin Šeděnka (post mortem), Eliška Krejčíčková