Konec bojů II. světové války ve Staré Bělé 

Byla noc a nad Starou Bělou se ozývaly výbuchy. Do tmy dopadaly bomby, které tvořily v zemi krátery, vytloukaly okna a bořily zdi domů. Lidé se tísnili ve sklepech a čekali, jestli ráno ještě uvidí své domovy stát. Konec druhé světové války tu nepřinesl klid, ale strach a nejistotu.

Celý příběh začíná v okamžiku ústupu německých vojsk, 21. dubna. V domě učitele Františka Dedka se tehdy ubytoval major Bärwald se svými pobočníky. Přestože se k domácím choval relativně korektně a nechal je uzamknout si cennosti, neobešel se jeho pobyt v domě bez výtržnosti. Jedné noci, patrně v opilosti, začal přímo v obývací světnici zkoušet automatickou pušku, což rodina přežila jen s obrovským štěstím. Odcházející německé jednotky tehdy místním předávaly rady o tom, jak se mají chovat k vojákům rudé armády.

Skutečné peklo nastalo v noci z 28. na 29. dubna 1945, kdy se večer hlavní cesta vesnicí proměnila v nekonečnou, pohyblivou řeku tanků, děl a raněných. V tomto chaosu dopadly na obec fosforové bomby, které zapálily budovu Občanské záložny. Ta vzplála jako obrovská rudá pochodeň – místní prostředky na hašení tekoucího fosforu nestačily. Uprostřed této zkázy se však odehrál téměř neuvěřitelný příběh v domě vdovy Aloisie Staňkové. Těžká letecká bomba prorazila střechu u komína, strop a proletěla kuchyní do sklepa přímo mezi paní Staňkovou a její dcerkou Miladou, které seděly na malých stoličkách jen kousek od sebe. Puma skončila nevybuchlá v jeho podlaze a obě ženy tak zázrakem unikly jisté smrti.

Příchod Rudé armády přinesl momenty, které by nevymyslel ani filmový scenárista. František Dedek vzpomínal na okamžik, kdy do jeho chodby vpadli první ruští vojáci a on je vítal s rukama nad hlavou. Najednou k němu přiskočil jeden z rudoarmějců, partyzán Kotlář, a s dojetím se ptal, zda jej pan učitel poznává. Bývalý žák ze Zábřehu tak symbolicky osvobodil svého učitele. Bohužel však hned druhého dne padl v boji u nedalekého Krmelína. Jiná setkání měla mnohem dramatičtější průběh. Podnapilý voják ohrozil civilistu zbraní kvůli banálnímu nedorozumění a situaci musel rázně uklidnit až sovětský nadporučík.

Do dějin obce se zapsal i pobyt generála Jeremenka u Fabiána Gregárka. Když si generál v jeho knihovně všiml luxusního vydání Hitlerových spisů, zachoval se nečekaně moudře. Namísto trestu Gregárkovi poradil, aby knihy ihned schoval, jinak je řadoví vojáci objeví a dům vyhodí do vzduchu. Před knihovnu nechal dokonce postavit čestnou stráž. Ne všichni osvoboditelé však budili takový respekt. Nejsmutnější vzpomínky zanechal poslední sled armády, takzvané trény. Tito vojáci se v domech chovali bezohledně, zabavovali koně a prováděli nehygienické porážky dobytka, což u místních rychle tlumilo původní nadšení z nabyté svobody.

I po přechodu fronty zasahovaly do životů tragédie. Dne 2. května došlo k tragickému bombardování sovětskými letadly, která v důsledku chyby v identifikaci prostoru zasáhla civilní cíle. U jednoho z domů tehdy zahynul otec se svým dítětem, kteří sledovali přelet letadly. Boje se navíc často odehrávaly přímo v ulicích, o čemž svědčil i zničený sovětský tank T-34 zasažený německou pěstní patronou přímo mezi domy na dnešní Kališní ulici.

Když střelba konečně utichla, zůstala Stará Bělá v troskách. Na jejím katastru bylo evidováno 63 padlých sovětských vojáků a velké množství německých obětí, často narychlo pohřbených v příkopech. Obyvatele čekala namáhavá práce, a to seškrabávání nánosů bahna a krve z podlah vlastních domovů a postupné zacelování ran na krajině i duši. Vzpomínky pamětníků dodnes připomínají, že konec války zde nebyl jediným okamžikem osvobození, ale dlouhým a bolestným procesem návratu k lidskosti.

Mapa s vyznačením dopadu leteckých pum 

Občanská záložna