Co to byla halftimka, kdy si Hurvínek začal prozpěvovat Pochod fanoušků a kdy šla paní Acetylenová s paní Šakalovou poprvé „na fudbal“?

Tyto a řadu dalších otázek si klade připravovaná kniha Zrození fanouška o počátcích fotbalového diváctví a fanouškovské kultury u nás do druhé světové války. Fotbalové fanouškovství jako radikální forma diváctví, charakterizovaná „střemhlavou oddaností“ se jako nový společenský fenomén v českém prostředí rozšířila v posledních dekádách rakousko-uherské monarchie. Tehdy se ovšem ještě fanouškům říkalo „enthusiasté“.

Slovo fanoušek ve významu „nadšený, fanatický přívrženec“ je, ač se to na první pohled nezdá, anglického původu. Jde o jeden z řady anglicismů ze semiosféry volného času, které zaplavily češtinu v souvislosti s radikální proměnou životního stylu po roce 1918. Do stejné sorty patří třeba i náš víkend, tramping, camping a další slova.

Český výraz fanoušek představuje ve srovnání s jinými jazyky lingvistický unikát. S výjimkou slovenštiny, která převzala označení fanúšik/fanúšička, vesměs ostatní jazyky okopírovaly anglický výraz „fan“ beze změny, případně přišly s vlastním novotvarem: například italský tifoso je odvozen od vnější podobnosti chování zarytých přívrženců s horečnatým blouzněním nemocných tyfem.

Fanoušek s malým „f“ je hravou významovou obměnou zdrobněliny vlastního jména František, založenou na náhodné podobnosti anglického označení „fan“ ve smyslu fanatik. Důsledně jsou i fanoušci-ženy fanynkami. Je zajímavé, že dokonce i prvorepubliková němčina převzala z češtiny výraz „Fanouschek“ či „Fanauschek“. Přestože se slovo objevuje v českém jazykovém úzu teprve kolem roku 1920 a za zdomácnělé ho můžeme považovat v polovině 20. let, kdy se přestalo psát s velkým „F“ a v uvozovkách, kořeny fenoménu fotbalového přívrženectví jsou mnohem hlubší.

Kniha Zrození fanouška sleduje jeho vývoj od vyčlenění fotbalového diváka z veřejného urbánního prostoru ohrazením fotbalových hřišť v 90. letech 19. století, až po masové rozšíření fandovství ve 30. letech, kdy například finále Středoevropského poháru 1936 sledovalo na strahovském sportovním stadionu na 60 000 osob a dalších 30–40 000 se do hlediště z kapacitních důvodů nedostalo.

Předmětem výzkumu je zejména vznik specifické fanouškovské kultury s jejími projevy a stereotypy, proměna jejího rámce a v neposlední řadě i umělecká a kritická reflexe fandovství. Zajímat nás bude sociální, věková nebo genderová struktura na první pohled jednolitého „fanouškujícího davu“, návštěva fotbalového zápasu jako socio-kulturní praktika od koupě vstupenky, přes cestu ke stadionu, příchodu do hlediště, předzápasového a přestávkového programu až samozřejmě po prožitek samotného utkání.

Zkoumány jsou akustické i vizuální projevy fanoušků, výtržnictví, vandalství a fyzické násilí na stadionu i mimo něj a také další činnosti s fanouškovstvím související: sběratelství suvenýrů či autogramů, sledování kopané v médiích nebo totalizátorské sázky na fotbalové zápasy.

Odpověď na otázky „co to byla halftimka“, „kdy si Hurvínek začal prozpěvovat pochod fanoušků“ a „kdy šla paní Acetylénová s paní Šakalovou poprvé na fudbal“, jakož i řadu dalších najdete v knize, kterou autor chystá ve spolupráci s Nakladatelstvím Lidové noviny jako hlavní výsledek projektu Grantové agentury České republiky na rok 2022.

Autor článku: doc. Mgr. Martin Pelc, Ph.D., vedoucí Ústavu historických věd FPF

Více podrobností o výzkumném projektu „Zrod sportovního diváctví a fanouškovství v českém prostředí (do roku 1945)“: http://uhv.fpf.slu.cz/1095-2/